Drablles - Knedlíčkové dobrodružství

Voldemort seděl v nóbl mudlovské restauraci, vedle něj seděl Červíček a těšil se, až zaplní svůj prázdný žaludek.Voldemort získal v Denním Většci místo kritika jídla. Díky jeho úžasným jídelním schpnostem, říkal (trochu si vypomohl kletbou cruciatus).
Tentokrát měl zhodnotit pětihvězdičkovou restauraci a obědnal si knedlíčkovou polévku. K jejich stolu zamířil číšník v černém obleku a nesl dva podnosy s pokličkou, nad kterými se Červíček už olizoval.

„Vaše knedlíčková polévka, pánové,“ prohlásil s francouzkým přízvukem a zvedl pokličky. Voldemort se na svůj podnos spolévkou znechuceně koukal, něco tam chybělo.
„A kde jsou knedlíčky?“ zeptal se, zatímco Červíček už měl půlku polévky v sobě.
„Bohužel, zastavili se u nás dva velice vážení hosté, na vás zbylo tohle,“ konstatoval a doufal, že byl rozhovor ukončený, ale mýlil se.

„Cože? Víte vůbec kdo já jsem?! Jsem lord Voldemort, copak jste o mně neslyšel, okamžitě mi doneste jinou polévku, a tentokrát...s knedlíčky!“ zařval na něj a všichni hosté už na něj koukali. „To bohůžel nepůjde!“ urazil se číšník. „Pane Voldemorte, nejste jediný, kdo se chce najíst! A pokud to nebudete respektovat, vyhodím vás odtud!“ zařval.
To ale neměl dělat, protože v příštím okamžiku ho odmrštil ZZS (Záblesk Zeleného Světla) a číšník beze známek života ležel na zemi.

„Můj pane, když tu polévku nechcete, mohu ji sníst?“ zeptal se Červíček směle, ale jakmile se podíval na svého pána, znal odpověď.
„Odcházíme Červíčku! Jdeme se najíst jinam!“ prohlásil a odešli, ani za sebou nezasunuli židle.
Další den jste si v Denním Věštci mohli přešíct toto:
„Špatně uvařené jídlo, nevychovaný personál, jídlo vůbec nezaplnilo můj žaludek. Jestli je tohle pětihvězdičková restaurace, tak nechci vědět, jak vypadá ten zbytek. Těch deset procent dávám jenom proto, že tam měli pohodlné židle.“